28.12.2011

Principy a filosofie ekologického zemědělství

Minimalizace negativních vlivů na životní prostředí 

Ekologické zemědělství se snaží nezatěžovat okolní ekosystémy, faunu a floru. Vyhýbá se proto především chemickým hnojivům a pesticidům. Místo nich používá přírodní postupy - živiny do půdy dodává hnojem hospodářských zvířat, kompostem a zeleným hnojením, se škůdci a plevely bojuje buď prevencí, nebo mechanicky - včetně ručního pletí. Ekologické zemědělství však není slepým návratem k tradičnímu zemědělství. Jeho znalosti a zkušenosti totiž propojuje s nejnovějšími technologickými a vědeckými poznatky.

Ochrana a obnova úrodnosti a kvality půdy ochrana před erozí

Ekologičtí farmáři vnímají půdu jako velmi cenný zdroj a podle toho o ni pečují. Nekontaminují ji chemickými hnojivy a pesticidy, udržují úrodnost využitím organických hnojiv a zároveň podporují bohatý půdní život. Vědí, že se jim péče o půdu vrátí.

Důležitým efektem ekologického polního hospodaření je boj proti erozi. Zatímco konvenční pole přicházejí každoročně vinou necitlivého hospodaření o tuny půdy, ekofarmáři mj. využívají pestřejší osevní postupy a mají menší zastoupení širokořádkových kultur. Pomáhá také trvalé pokrytí půdy – více podsevů a meziplodin. Bariéry proti odnosu půdy vytvářejí obnovováním mezí a remízků.

Přednostní využití zdrojů uvnitř agroekosystému a recirkulace zdrojů

Ideální ekofarma se blíží "uzavřenému systému", snaží se co nejvíce využívat místní zdroje a minimalizuje závislost na fosilních zdrojích. Využívá spontánních přírodních procesů, biologické a mechanické ochrany rostlin. Stejně jako v přírodě je i zde odpad (od rostlinných zbytků po zvířecí exkrementy) cennou surovinou, součástí koloběhu. Menší energetické vstupy jsou umožněny větší stabilitou faremního ekosystému a řešením problémů prevencí, namísto pozdějšího boje s přírodou.

Ochrana biologické a genetické diverzity jak v přírodním, tak ve využívaném prostředí

Nedílnou součástí ekologického hospodaření jsou tzv. agroenvironmentální opatření. Ekozemědělství totiž není jen produkce potravin, ale také snaha o obnovení po desetiletí ničené přírodní krajiny - na farmě i v okolí. Pěstuje širokou škálu plodin i odrůd, vhodných pro místní podmínky. Na farmě má místo mnoho neprodukčních organismů, které se v konvenčním hospodářství nemilosrdně likvidují. Ekofarmáři obnovují diverzitu biotopů v zemědělské krajině (meze, remízky, lesní lemy, křoviny, mokřady, solitérní stromy, suché zídky, tůně, atd.). Respektují potřeby místních živočichů (např. načasování senoseče podle doby hnízdění chřástala polního) a nelikvidují habitaty divoké fauny chemickými prostředky.

Důstojný chov zvířat

Ekologičtí zemědělci respektují přirozené nároky hospodářských zvířat a pečují o jejich životní pohodu - "welfare". Každé zvíře má zaručen dostatečný prostor - jak ve stáji, tak ve venkovním výběhu. Zvířata jsou spolu  v přirozeném kontaktu a mají možnost uspokojovat své vrozené sociální, etologické  i fyziologické potřeby. Krmivo musí z větší části (kvůli dodržení uzavřeného koloběhu) pocházet z ekologického zemědělství, ideálně ze statku, kde zvířata pobývají.

Kam dál?

Historie a vznik

Pěstování rostlin a Chov zvířat

Příklad z praxe

Environmentální rozměr.

Odkazy na další zdroje